Jdi na obsah Jdi na menu

 


Bájná hora Říp a praotec Čech

11. 10. 2011

Bájná hora Říp a praotec Čech

     Poslední opravdu nádherný den přechodu mezi létem a podzimem byl věnován dětem 3. a 4. třídy jako přilepšení k jejich exkurzi do kraje praotce Čecha.

     Již brzy ráno jsme nasedli do autobusu pana Peška a vydali se do Čerčan k mostu přes řeku Sázavu. Tady jsme si nakrokovali od břehu ke břehu, jak je Sázava široká. Vyšlo nám 64 půlmetrových kroků, tedy 32 m. To bylo důležité zjištění, neboť nás čekalo ještě jedno krokování, ale o tom později.

Z Čerčan jsme se vydali směrem na Prahu, dívali jsme se hodně po krajině, jak se vlní a jaké jsou na ní kopečky. V Praze jsme přejeli dvakráte most přes Vltavu a jen pohledem jsme kontrolovali, jak je tok řeky širší. Uvědomovali jsme si, že u Davle se do Vltavy vsunula právě námi odkrokovaná Sázava. Vystoupit a odkrokovat Vltavu jsme se neodvážili, vzhledem k rychlosti dopravy na mostě mohly by z nás zbýt také jenom mokré flíčky na silnici.

Pokračovali jsme směrem na Mělník, kde s námi pan Pešek velmi odvážně vjel do křivolakých uliček a bravurně nás vysadil přímo pod zámkem rodu Lobkowitzů. Na vlastní oči jsme uviděli, jak se tu vsunuje Vltava do Labe (podle posledních zjištění Labe do Vltavy) a odlišili jsme si od Vltavy lodní kanál od Kralup. Cestou k autobusu jsme si prohlédli vinice pod zámkem.

Další zastávkou byla EME neboli elektrárna Mělník, převeliká industriální stavba, kde nás všechny nejvíce zaujala vysoká chladící věž s padající vodou v dolní části.

Po cestě do Štětí jsme navštívili Čertovy hlavy čili Harfenici. Po turistické značce značně do kopce jsme se dostali k pískovcovým skalám, do kterých před asi 150 lety kuchař Václav Levý vytesal prapodivné obličeje vzbuzující ponejvíce strach a mezi skalami schodečky a různé průlezy, jeje, to bylo legrace s prolézáním, kdepak strach z nějakých čertovských hlav!

Naše další cesta vedla do Štětí k mostu přes řeku Labe, kde jsme opět krokovali, nyní Labe, ale vlastně 3 řeky v jednom toku. A prosím! Půlmetrových kroků bylo najednou 250, celkem tedy 125 m. Panečku, to se nám ten tok hooodně rozšířil.

     A nyní už opravdu míříme do obce Rovné pod kopec Říp. Vydáváme se na dlouhou cestu, posilněni pořádnou svačinou. Sluníčko nás doprovází, je teplounké a pohodové počasí a tak energie je opravdu nevyčerpatelná.

Po zdolání téhleté kloboukovité vyvýšeniny parkujeme u vrcholového bufetu a i nejzavilejší makrobiotikové si dávají bramborák. Dlužno dodat, že měl michelinskou hvězdičku. A už se pokračuje k rotundě, u které si rozdáváme magnetické střelky a zjišťujeme, že tvrzení o magnetickém složení místních balvánků je pravdivé, neboť střelka každým metrem ukazuje jinak a točí se kolem osy jako zběsilá. Ještě navštívíme krásné vyhlídky a zarecitujeme do kraje věty o krásné zemi mlékem a strdím oplývající a také jak družina volala: „Tvým jménem, tvým, Čechu, po tobě nechť se tato země jmenuje!“ a už se hrneme z kopce dolů k autobusu skýtajícímu po celodenním skotačení příjemný odpočinek.

Po cestě nazpět nám pan Pešek pouští krásnou českou pohádku a družina odvážných Češek ve složení pí Freyová, Zaradičková a Vaculíková volá: Viděli jsme krásnou zemi!

Poděkování paní učitelce Freyové, která se vrátila do kraje svého mládí a vzala nás s sebou.

PaedDr. Ilona Vaculíková

Foto ZDE: selkin.rajce.idnes.cz/Rip